Plastiku břicha
vnímám jako odměnu za dlouhé
čekání na otěhotnění

Plastická operace břicha, tzv. abdominoplastika

Před více než rokem jsem se stala pyšnou maminkou dvojčátek Aničky a Vilémka. Těšili jsme se na ně s manželem o to víc, protože jejich narození předcházelo dlouhých deset let čekání a marného snažení se o mé otěhotnění. Byly to roky dlouhé a bolavé, plné zklamání, ale protože to nakonec dobře dopadlo, nelituji zpětně ani jediné minuty.
 
Než jsem otěhotněla, hodně jsem běhala. Dokonce mám za sebou dva úspěšně zaběhnuté maratony. Běháním jsem si takříkajíc čistila hlavu a hlavně jsem si díky němu udržovala postavu a sebe celkově v kondici. Moje vymodlené těhotenství se ale bohužel neobešlo bez komplikací, a tak jsem se musela běhání vzdát. O to těžší byl pak samozřejmě můj návrat k pohybu po narození dvojčátek. Snažila jsem se sice i při zápřahu s dětmi stíhat intenzivní cvičení, a to dokonce s trenérem, ale po několika měsících jsem zjistila, že mi sport v kombinaci s péčí o děti spíše energii bere, než aby mi ji dával.
 
Přesto jsem se ve svém těle necítila od porodu dvojčátek tak, jak jsem si přála. Byla jsem ochotná dělat kompromisy a vzdát se dokonalé postavy. Jenže zároveň jsem cítila, že bych měla větší důvod k úsměvu, kdyby moje břicho vypadalo zase jako před porodem dvojčátek. Nakonec jsem se proto rozhodla řešit svůj problém plastickou operací břicha. Tzv. abdominoplastiku jsem podstoupila na pražské pobočce kliniky MEDICOM Clinic u sympatického a moc hodného pana doktora Pavla Horyny.
 
Nejdřív jsem absolvovala konzultaci zákroku a protože mi pan doktor tento zákrok jedině schválil a doporučil, hned jsme se domluvili i na termínu mojí operace. V porovnání s liposukcí břicha se ale jedná o náročnější zákrok, který se provádí jedině v celkové anestezii. Té jsem se ale vlastně ani moc nebála. Na jednu stranu jsem možná byla i radši, že to vlastně celé prospím. Po operaci jsem se vzbudila na pěkném pokoji na klinice v Praze, kde se o mě všichni moc hezky starali. Nejen samotného pana doktora, ale i sestřičky na lůžkovém oddělení musím opravdu pochválit za jejich péči o mě a zpětně jim poděkovat.
 
Po dvou dnech strávených na klinice už mě pustili domů, jenže tam mě ještě čekalo přibližně 6 týdnů rekonvalescence. Nejnáročnější byly samozřejmě ty úplně první dny, kdy břicho po operaci teprve přicházelo k sobě. Celkově jsem se musela ze začátku hodně šetřit a také jsem směla spát jen na zádech. Vzpomněla jsem si ale na své těhotenství a první dva měsíce po porodu, kdy jsem spala prakticky v sedě, a zase jsem si na to rychle zvykla.
První 4 dny po propuštění domů mi s dětmi hodně pomáhal manžel, senzačně mě ve všem zastal. Potom už jsem se ale cítila dobře a zase jsem se pomalu pouštěla do všeho, co dělám běžně. Ze začátku pro mě bylo asi ze všeho nejhorší vydržet se nesmát nebo mě břicho zabolelo při kýchnutí, ale jinak mi moje hojení připadalo až kosmicky rychlé.
 
S výsledkem operace jsem strašně moc spokojená. Nelituji ani minutu, že jsem do toho šla, naopak! Po zákroku mi na břiše samozřejmě zůstala jizva, ale dá se snadno schovat pod kalhotky a navíc prý časem probledne. Zatím ji mám poměrně čerstvou, ale jsem připravená chodit do MEDICOM Clinic i na ošetření leserem na zdejší estetickou dermatologii, abych hojení jizvy a její problednutí co nejvíce urychlila.
 
Všem z MEDICOM Clinic v Praze a především panu doktoru Horynovi patří moje velké díky! Sama bych nikdy nevěřila, jak vás může vnitřní spokojenost se sebou samou pozitivně proměnit i navenek.