Přeskočit na obsah

Rozhovor s Bárou Nesvadbovou o sebelásce i lásce k lidem v magazínu Be Beautiful

Nadaná a se srdcem na dlani - spisovatelka, novinářka a zakladatelka nadačního fondu Be Charity Bára Nesvadbová může být v mnohém inspirací. V nejnovějším čísle magazínu Be Beautiful se svěřila, jak vnímá samu sebe, čím ji naplňuje charitativní činnost i se zákrokem, který nedávno podstoupila v Medicom Clinic.

 

Jako šéfredaktorka magazínů Playboy nebo Harper's  Bazaar jste se  pohybovala v prostředí, které se orientuje na dokonalý vzhled. Jak jste to vnímala?

Zpočátku to byla nekonečná zábava. Nádherná práce, mnoho cestování, světové fashion weeky, jedinečné výstavy, stále nové a nové prostředí. Čím více jsem ale propadala nezisku a knihám, tím hůř jsem se cítila. A když jsem se vydala na pařížskou přehlídku Chanel, kam se každý chystá dva dny, najímá vizážisty, kupuje nové modely, tak když jsem se přistihla, že tam jdu ve starých džínsech ze Zary a Martenskách po Bi, došlo mi, že už nemůžu v módním světě zabírat místo někomu, koho móda těší a fascinuje.

 

Jakou roli sehrává sebedůvěra ve Vašem životě?

Moc si nevěřím. Jsem z generace žen, které jsou přímo zářným příkladem sebepodceňování. Upřímně, kritizuji sama sebe každičký den. Zřejmě pořád tatínek v mé hlavě. Vždycky bych mohla být chytřejší, vzdělanější, štíhlejší, pracovitější. Jsem zvědavá, jestli někdy nastane čas smíření.

Před pár týdny jste na klinice MEDICOM Clinic podstoupila zákrok. Svěříte se?

Pořád píšu, nebo čtu, tak mi začala kapku „padat“ horní víčka. Jasně, že to neviděl nikdo jiný, krom mne. Nicméně, pan doktor Horyna z Medicom Clinic, který byl nekonečně fajn, pravil, že je to „na pomezí“, a že můžeme říznout, nebo počkat. Upřímně, nerada čekám. Za 40 minut jsme měli hotovo a vidím teď na písmenka mnohem lépe.

 

Jaká je Vaše životní filozofie?

Láska. Mám lidi ráda. A prostě vždycky budu za tu hodnou holku. Dokonce to s věkem a zkušenostmi už ani měnit nechci. Sice občas jen zírám, ale jsem přesvědčena, že existovat v lásce je pro mne jediná možná cesta světem.

Co stálo za založením Be Charity?

Když mi zemřel tatínek, přišel za mnou spolužák z vysoké školy Jakub Knězů, že nechce, aby lidé s mentálním a kombinovaným postižením trávili čas jen v ústavech, že by je chtěl vtáhnout do většinové společnosti, naučit dovednostem, dát jim práci. Tak vznikly tréninkové kavárny Mezi řádky, naše první ve Štefánikově ulici je věnována mému tatínkovi, najdete tam i celou sci-fi knihovnu po něm. V současné době v rámci Etincelle zaměstnáváme takřka dvě stě lidí s postižením. Jen, víte, každý jsme vlastně nějak postižený…

 

Charitativní činnost je jistě plná silných emocí. Z čeho se nejvíc těšíte?

Když potkám dítě, které takřka nemluvilo, nechodilo, a najednou, po mnoha letech dřiny, jde s asistentem do školy. Jsou to zázračné případy, za které stojí každá hodina práce, každičká koruna.

 

Jaký příběh se Vám vryl nejvíce do paměti?

Terezka. Je s námi takřka od počátku. Potkala jsem ji na půl těla ochrnutou, na vozíku, neschopnou dát dohromady jednu větu. Byla po operaci těžkého onkologického nálezu. Léta jsme jí hradili rehabilitace, slavili s ní i narozky, protože kvůli nemoci přišla o kamarády, až jednou přijela do Měchenic, sama o holi došla až k mým dveřím a plynulou mluvou mne pozvala na svoji svatbu a požádala mne, zda budu její svědek.

 

Přečíst si celý rozhovor s Bárou Nesvadbovou.

Přemýšlíte o zákroku na naší klinice?

Objednejte se na nezávaznou konzultaci se zkušeným lékařem.