Příběhy klientů

Je mi 55 let a jsem energická žena, která miluje cestování, přírodu a chvíle strávené se svou rodinou. Jsem maminkou tří dospělých dětí a život jsem si vždy uměla užívat naplno. Přesto přišel moment, kdy jsem si začala všímat, že můj odraz v zrcadle už neodpovídá tomu, jak se uvnitř skutečně cítím. Měla jsem ochablou pleť, vrásky a spadlé kontury obličeje. Přála jsem si působit svěžeji.

Pro zvětšení prsou implantáty jsem se rozhodovala dlouho. Netoužila jsem po dokonalosti. Trápilo mě nízké sebevědomí a pocit méněcennosti kvůli malým prsům. Často jsem se porovnávala s ostatními ženami. Pro plastickou operaci jsem se rozhodla ne kvůli ostatním, ale pro sebe a své přání cítit se žensky a spokojeně. Touha nakonec převážila nad obavami.

Po druhém porodu jsem se na své tělo přestala dívat s radostí. Kojení se výrazně podepsalo na vzhledu mých prsou – byla povislá, ztratila pevnost a nejvíce mě trápila výrazná asymetrie. Jedno prso bylo úplně jiné než druhé. Zpočátku jsem si říkala, že je to přirozená součást mateřství. Jenže postupně jsem si uvědomovala, že mě to ovlivňuje mnohem víc, než jsem si chtěla připustit.

Po narození mých dvou dětí jsem se začala potýkat s nízkým sebevědomím. Celý život jsem měla štíhlou postavu, ale po těhotenstvích a porodech mi zůstalo bříško a výraznější boky. Trápilo mě, že veškerá snaha – diety i cvičení – nepřinášely výsledky a já postupně ztrácela motivaci.

Rhinoplastika pro mě znamenala mnohem víc než pouhou změnu vzhledu – konec dlouholetých komplexů, větší sebevědomí a pocit, že se konečně cítím dobře sama se sebou.

Od puberty mě trápila malá prsa. Po kojení dvou dětí jsem o ně přišla úplně a začala jsem se cítit nekomfortně – pro sebe, pro partnera i pro okolí. Přestala jsem mít ráda své tělo a ztratila jsem sebevědomí. To začalo ovlivňovat nejen mé vztahy, ale i práci. Věděla jsem, že se chci znovu cítit dobře ve svém těle a být sebevědomá žena.

Vlivem věku a gravitace mi jedno prso začalo klesat více než druhé a intenzivní cvičení zapříčinilo, že můj hrudník téměř úplně ztratil na objemu. Necítila jsem se se svou postavou spokojená.

Už od puberty mě trápila malá prsa. Vnímala jsem, že na mém těle něco chybí. Pamatuju si nemístné poznámky spolužáků na základní škole typu „jsi plochá jako přistávací dráha“. I když jsem se snažila tvářit, že mě to netrápí, nesla jsem to v sobě dlouhá léta a toužila po změně.

Jako dítě jsem měla malý, roztomilý nosánek. Postupem času vlivem několika ošklivých úrazů se ale vytvořil výrazný hrbolek. Navíc se mi přepážka vyklenula do strany, což ztěžovalo dýchání, a tak rozhodnutí podstoupit plastickou operaci bylo nejen estetické, ale i praktické.

Od mládí jsem toužila po plnějším a krásnějším dekoltu. Nikdy jsem neměla velká prsa, a i když jsem se s tím dokázala smířit, po dvou dětech se mé tělo změnilo natolik, že jsem se přestala cítit žensky. Rozhodla jsem se proto splnit si svůj dávný sen – ne kvůli druhým, ale kvůli sobě.

Náročné životní období, onemocnění a přibývající věk se na mé tváři podepsaly. Trápil mě povadající obličej a unavený výraz, které nekorespondovaly s tím, jak se cítím uvnitř. Zlom nastal, když jsem po několikáté slyšela otázku, zda mám po noční směně, ačkoli žádná nebyla. Také ranní pohled do zrcadla mi nepřinášel radost ani spokojenost. Rozhodla jsem se, že nadešel čas na změnu.

Před deseti lety se mi narodila krásná, zdravá holčička, díky které jsem poznala opravdovou lásku. Mateřství mě naplnilo štěstím, ale zanechalo i stopy, které jsem těžce nesla. Po porodu a výrazném úbytku váhy mi na břiše zůstal velký převis kůže plný strií.

Už od dospívání jsem toužila po plnějším dekoltu, ale bohužel moje psa příliš nevyrostla a postava působila kvůli širším bokům asymetricky. Chtěla jsem se cítit ženštěji a pohodlně ve svém těle.

Stárnutí je přirozený proces, kterému se nikdo z nás nevyhne. Přesto jsem věřila, že existují způsoby, jak přírodě trochu pomoci a vrátit obličeji mladistvější vzhled. Nějakou dobu jsem váhala, ale nakonec jsem se rozhodla udělat krok, který mi pomohl cítit se atraktivněji.

Již delší dobu jsem nebyla spokojená se vzhledem svých prsou, která po kojení ztratila pevnost a tvar. Po pečlivém zvažování jsem se rozhodla pro modelaci u pana primáře MUDr. Pavla Horyny. Toužila jsem po změně, která by mi nejen pomohla zlepšit vzhled, ale především navrátila ztracené sebevědomí.

Nosit šaty s výstřihem byl můj dávný sen. Vždy jsem u žen obdivovala plný dekolt, ale příroda mi jej bohužel nenadělila. Ačkoliv má prsa měla hezký tvar, nepůsobila žensky. Styděla jsem se svléknout dokonce i před manželem, a s tímto psychickým blokem jsem dlouho bojovala.

Nikdy jsem neměla hezká, kulatá prsa. Nevypadala jsem zkrátka žensky. Kojením tří dětí jsem však přišla i o to málo, co jsem měla od přírody naděleno. V dekoltu mi zůstala jen prázdná kůže. Styděla jsem se před sebou, ale hlavně před manželem. Nechat si udělat prsa, vypadat a cítit se skvěle, byl můj životní sen.

Jsem máma dvou malých dětí. Obě má těhotenství skončila císařským řezem, což bylo samo o sobě náročné. Při prvním těhotenství jsem během devíti měsíců přibrala 40 kilogramů a po porodu mi zůstalo převislé břicho. Ačkoli jsem zkoušela různé diety, kila se mě nechtěla pustit. Kromě povislé kůže mi během zákroku současně odstranili také rozestup břišních svalů neboli diastázu, která, jak jsem se dozvěděla, trápí mnoho maminek. Mít zase ploché břicho jako před těhotenstvím je pro mě splněným snem. Tato cesta mě naučila, jak důležité je věřit v sebe sama a nikdy se nevzdávat.

Už když jsem byla mladší, trápila mě malá prsa. Zlom nastal, když jsem přestala kojit a v dekoltu mi vůbec nic nezbylo. Přála jsem si konečně vypadat jako žena a moct si koupit prádlo, jaké se mi líbí. Odhodlala jsem se proto podstoupit plastickou operaci. Teď už jsou prsa jako má vlastní. Vrátilo se mi i sebevědomí. Konečně mohu nosit výstřihy a cítím se žensky.

Rhinoplastika byla můj velký sen. Křivý nos mě hlavně z profilu, kde bylo zakřivení vidět nejvíce, trápil už od puberty. Pro operaci jsem se rozhodla nejen z estetického hlediska, ale i funkčního, protože jsem měla křivou nosní překážku. Dýchat nosem pro mě bylo obtížné. Rozhodně jsem operací získala větší sebevědomí a přestala jsem se trápit tím, jak můj nos vypadá a jak působí na ostatní. Konečně můžu bez problémů dýchat během spánku nebo sportu.