Pracuji jako kadeřnice, a tak se denně setkávám s velkým počtem lidí. Když vám řada z nich denně řekne, že vypadáte unaveně nebo smutně, a ptá se vás, jestli nemáte nějaké starosti, začnete se v zrcadle více pozorovat. A pak?
Ať chceme nebo ne, dnes a denně na sebe koukáme do zrcadla a vidíme, jak se s přibývajícími léty náš vzhled mění. Ne každá taková změna je však tím, co bychom si dobrovolně přáli. Posledních pár let vídám v zrcadle jen výraz unaveného a ustaraného obličeje. A jednoho dne se k tomu všemu ještě přidal nepříjemný pocit těžkých horních víček. Řešení objevila moje dcera. A o tom, co se dělo dál, vlastně rozhodla také za mě.