Příběhy klientů

Každá žena se touží ve svém těle cítit dobře. Pro mě bylo právě sebevědomí a ženskost tématem, které mě provázelo už od puberty. Dlouhé roky mě trápilo, že jsem měla velmi malá prsa, a po těhotenství a kojení jsem už v dekoltu neměla téměř nic. Hodně mě to trápilo. Často jsem se cítila nejistě a vyhýbala se situacím, kde bych byla více vidět. Necítila jsem se vůbec žensky a nebyla jsem sama se sebou spokojená.

Pro zvětšení prsou implantáty jsem se rozhodovala dlouho. Netoužila jsem po dokonalosti. Trápilo mě nízké sebevědomí a pocit méněcennosti kvůli malým prsům. Často jsem se porovnávala s ostatními ženami. Pro plastickou operaci jsem se rozhodla ne kvůli ostatním, ale pro sebe a své přání cítit se žensky a spokojeně. Touha nakonec převážila nad obavami.

Od puberty mě trápila malá prsa. Po kojení dvou dětí jsem o ně přišla úplně a začala jsem se cítit nekomfortně – pro sebe, pro partnera i pro okolí. Přestala jsem mít ráda své tělo a ztratila jsem sebevědomí. To začalo ovlivňovat nejen mé vztahy, ale i práci. Věděla jsem, že se chci znovu cítit dobře ve svém těle a být sebevědomá žena.

Už od puberty mě trápila malá prsa. Vnímala jsem, že na mém těle něco chybí. Pamatuju si nemístné poznámky spolužáků na základní škole typu „jsi plochá jako přistávací dráha“. I když jsem se snažila tvářit, že mě to netrápí, nesla jsem to v sobě dlouhá léta a toužila po změně.

Od mládí jsem toužila po plnějším a krásnějším dekoltu. Nikdy jsem neměla velká prsa, a i když jsem se s tím dokázala smířit, po dvou dětech se mé tělo změnilo natolik, že jsem se přestala cítit žensky. Rozhodla jsem se proto splnit si svůj dávný sen – ne kvůli druhým, ale kvůli sobě.

Nosit šaty s výstřihem byl můj dávný sen. Vždy jsem u žen obdivovala plný dekolt, ale příroda mi jej bohužel nenadělila. Ačkoliv má prsa měla hezký tvar, nepůsobila žensky. Styděla jsem se svléknout dokonce i před manželem, a s tímto psychickým blokem jsem dlouho bojovala.

Nikdy jsem neměla hezká, kulatá prsa. Nevypadala jsem zkrátka žensky. Kojením tří dětí jsem však přišla i o to málo, co jsem měla od přírody naděleno. V dekoltu mi zůstala jen prázdná kůže. Styděla jsem se před sebou, ale hlavně před manželem. Nechat si udělat prsa, vypadat a cítit se skvěle, byl můj životní sen.

Už když jsem byla mladší, trápila mě malá prsa. Zlom nastal, když jsem přestala kojit a v dekoltu mi vůbec nic nezbylo. Přála jsem si konečně vypadat jako žena a moct si koupit prádlo, jaké se mi líbí. Odhodlala jsem se proto podstoupit plastickou operaci. Teď už jsou prsa jako má vlastní. Vrátilo se mi i sebevědomí. Konečně mohu nosit výstřihy a cítím se žensky.

Plnější dekolt byl dlouhá léta můj nesplněný sen. Po téměř tříletém kojení syna, kdy z mých již tak malých prsou nezbylo takřka nic, jsem se jednoho dne probudila rozhodnutá. Řekla jsem si, že se dál nechci trápit nepadnoucím oblečením nebo přemýšlet, jestli se s plochým hrudníkem budu někomu líbit.

Druhé kojení se na mém dekoltu nehezky podepsalo. Poprsí ztratilo nejen objem, ale i tvar a já se přestala sama sobě líbit. Necítila jsem se přitažlivě ani před manželem. To byl zlomový moment, kdy jsem se rozhodla pro zákrok, který mi dopřál krásné křivky, pocit ženskosti i sebedůvěru.